Deník se zeptal na tuto problematiku opět dvou odborníků.
Ano, Jitka Chalánková (poslankyně za TOP 09 a jedna z předkladatelek zákona):
Je to právo dítěte
Dítě má právo znát své biologické rodiče. Vyplývá to z Úmluvy o právech dítěte. Platí to pro adoptované děti a mělo by to platit i pro děti narozené s pomocí metod asistované reprodukce. Důvodů je několik. Nejde jen o neoddiskutovatelné právo dítěte poznat svého biologického rodiče, někdy je potřeba získat i informace kvůli různým genetickým onemocněním. Samozřejmě uznávám, že by se děti měly dozvídat pravdu až od určitého věku, postupně a citlivě. V některých zemích se to řeší tak, že dítě dostane v určitém věku kód, díky kterému může získat informace z tajné přílohy na matrice.
Dárcovství pohlavních buněk je regulováno v mnoha zemích světa. V některých se dokonce anonymní dárcovství úplně ruší. Platí to třeba o australské Victorii, kde mohou lidé od března tohoto roku zažádat o identifikační data svých biologických rodičů i zpětně. Dalším příkladem může být Německo, kde nedávno Vrchní soud rozhodl o tom, že dívka počatá metodou asistované reprodukce má právo poznat své biologické rodiče.
Právě o to nám jde. Návrhem zákona nezakládáme žádný právní nárok biologických rodičů na děti, ani žádné právo dětí na hmotné statky dárců. Chceme jen, aby děti měly informace o svém původu. A také aby Česká republika nebyla ve své legislativě tak liberální. Stává se potom zdrojem vajíček od dárkyň, které za to čerpají finanční kompenzaci, která ovšem není vzhledem k možným zdravotním rizikům tak velká. Je to tedy hlavně velký byznys.
Ne, David Rumpík (předseda Sekce asistované reprodukce České gyneko-logicko-porodnické společnosti):
Pak nikdo darovat nebude
S uvedeným návrhem zákona absolutně nesouhlasím. Poslanci ho sice překládají opakovaně, vždy to ale dělají nesystematicky a bez diskuse s lékaři. Diskutovat zapomněli i s pacienty, kteří se snaží počít dítě. Pokud by návrh prošel, prakticky by to ukončilo léčbu neplodnosti s použitím darovaných pohlavních buněk u nás. Za podmínek, které autoři návrhu prosazují, by se totiž počet dárců přiblížil nule. Na jméno by to nikdo nedělal. Čeští pacienti by byli nuceni absolvovat léčbu v jiných zemích.
Z předloženého návrhu jasně vyplývá, že někteří poslanci mají osobní motivaci pro to, aby léčbu neplodnosti moderními technikami asistované reprodukce zavrhli. To je však v rozporu s Ústavou České republiky. Neplodnost je podle Světové zdravotnické organizace klasifikovaná jako nemoc a každý občan naší země má právo na léčbu. Není možné, aby mu to kdokoliv z jakýchkoliv důvodů upíral. Průměrný věk prvorodiček se navíc v České republice každoročně zvyšuje. O důvodech můžeme diskutovat, ale jen těžko tento fakt ovlivníme. Počet pacientek, kterým je nutné darovat gamety, proto bude neustále přibývat.
Proto se domnívám – stejně jako ministerstvo zdravotnictví nebo Společnost lékařské genetiky – že by touto změnou došlo k výraznému omezení práv rodičů a dárců pohlavních buněk. A doufám, že zákonodárci tento návrh zamítnou jako celek.
Zdroj: denik.cz, vyšlo dne: 25.3.2017, autor: Veronika Rodriguez
http://www.denik.cz/komentare/duel-den…-darcu-spermii-a-vajicek-20170324.html