Senátorka Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěla bych se na úvod vrátit ještě k době, kdy byla podepsána při vládě pana premiéra Bohuslava Sobotky. V té době bylo třeba upravit dvě věci, které jsme nesplňovali v našem trestním řádu, nebo pořádku, a to se týkalo trestného činu zavlečení a trestného činu promlčení. Protože tyto dvě věci byly ošetřeny v našem trestním řádu, bylo řečeno a deklarováno, že náš trestní řád splňuje už vše, co by po nás istanbulská úmluva vyžadovala. Takže to jenom pro úvod k té debatě.
Na mé dotazy na Úřad vlády, to bylo opakované, za panem premiérem ještě Babišem, co tedy musíme splnit, co je nutné ještě splnit, abychom vyhověli té úmluvě Rady Evropy, v podstatě nemusíme plnit nic, protože jsme již všechno splnili. Co se stane, když tu úmluvu neratifikujeme, tak ta odpověď je prostě taková žádná.
Další dotaz na pana premiéra tehdy Babiše byl, jestli jsou schopni nám definovat pojem gender. Ta odpověď je košatá. Nebudu vás tím tady zatěžovat. Ale odpověď prostě nic definovat neumí.
Chtěla bych tady na začátek ještě pochválit pana ministra, neslyší, pochválit pana ministra spravedlnosti, že měli včera velice přínosnou tiskovou konferenci, kdy připomněli, co už se podařilo na tomto poli. V roce 2013 byl schválen zákon o ochraně obětí trestných činů. Nějak jsem při tom taky ještě figurovala. Je tam obsažena i ochrana před druhotnou viktimizací, peněžitá pomoc obětem. Na ministerstvu spravedlnosti od roku 2020 vznikla expertní skupina pro trestní politiku, především na tresty, které jsou proti životu, zdraví nebo v oblasti sexuální. Stanovuje se katalog práv, prodlužují se lhůty pro projednání u nezletilých, budou omezeny kladené otázky, zejména obhajobou, těm obětem. Od 1. 1. by měl být upraven jednací řád soudů a soudy by měly být specializovány. Chystá se, a již má sněmovní číslo 616, redefinice trestného činu znásilnění. To už tady zaznělo. S tím je třeba souhlasit. Je to široký kompromis, který tam hovoří i o té situaci, kdy se oběť aktivně nebrání. Přesto bude hodnoceno jako znásilnění. Dále tam dochází ke zvýšení horních sazeb při trestném činu znásilnění u dítěte nebo zneužití do 15 let na 5 až 15 let, od 15 do 18 let na 3 až 12 let. Posílení práv obětí, valorizace peněžité pomoci a podobně.
K tomu konkrétnímu činu, který byl teď medializován, se vyjadřovat nemohu. Jistě s ním nikdo nesouhlasíme. Ale je potřeba si asi počkat na vyhotovení toho soudního rozsudku. Uvidíme, jakým způsobem se potom bude celá ta záležitost vyvíjet. To si myslím, že nepatří na jednání tohoto pole.
Nyní bych chtěla říct, že tady zaznělo hodně o tom, že se bavíme o mýtech, že se objevují mýty o istanbulské úmluvě, že nic istanbulská úmluva z toho, co tady slyšíme, neobsahuje. Já bych chtěla říci, že ty mýty je potřeba vyvrátit. Ale ty mýty o těch mýtech. Protože ta istanbulská úmluva, její vlastní text, jednak tady již bylo řečeno, že má několik překladů. Závazný je dokument pouze v tom jazyce, který je projednáván, tedy anglický nebo francouzský. To je závazné, včetně důvodové zprávy. Nevím, kolik z vás četlo důvodovou zprávu, některé pasáže z ní ve vztahu k těm jednotlivým článkům tady přečetla paní kolegyně Daniela Kovářová. Pokud je vytýkáno, že vytrhujeme některé části z té istanbulské úmluvy, pokud byste chtěli, mohli bychom ji bod po bodu projít úplně celou. To asi takhle v pozdní hodinu nechcete, nevím, jestli chcete. Ale myslím si, že bychom měli si přestat trošku, nemyslím my tady spolu, ale všeobecně si přestat hrát na schovávanou.
Istanbulská úmluva, její vlastní text je tzv. gumový text. To je gumový text, který je hodně poddajný, tzn. potom ta vlastní konkrétní opatření již tak gumová nebudou. Protože se jedná o mezinárodní smlouvu, budou podle naší ústavy včleněny do našeho právního pořádku automaticky a budou mít přednost, aplikační přednost před našimi zákony. To je potřeba si uvědomit, toto je reálná pravda. Nic jiného v tom nemůže být. To, že gumové tady máme ty vlastní články, to znamená, že potom ta opatření při kontrole GREVIO, už jsme tady některé zprávy slyšeli, potom už budou vymahatelná. Vymahatelná formou antidiskriminačních žalob. Můžeme se teď pustit do těch konkrétnějších věcí.
To, že jsme se tady bavili o pojmu gender, který se vyskytuje v článku 3, nebyl žádným způsobem definován. Ta definice o tom, že je to společenský konstrukt, který ustanovuje nějakou vazbu k nějakému pohlaví, to je prostě o ničem. Sociologická definice nerovná se pohlaví. K tomu se ještě dostanu.
Důležité v celé té istanbulské úmluvě je, že v každém článku je napsáno, že strany, myšleno strany té úmluvy, které podepsaly, tedy ratifikovaly, učiní nezbytná legislativní a jiná opatření. Oni učiní, bezodkladně přijmou. To všechno je naprosto natvrdo. To se potom objeví až při tom vymáhání, co všechno se bude dít.
Například kapitola III – Prevence: Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců v chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Strany učiní vše nezbytné, aby se každý občan, zejména pak muži a chlapci aktivně zapojili do prevence apod. Tady bych chtěla říct, že je potřeba odsoudit každý projev násilí a násilí proti každému jednotlivému člověku je nepřijatelné. Ale definovat násilí podle istanbulské úmluvy znamená přistoupit na to, že násilí je strukturované a že má formu třídního boje mužů proti ženám, a že to je ta podstata, proč muži páchají násilí. Tak to si myslím, že opravdu není možné přijmout. Tak, to jsme prošli tady ten úvod. Otázky, co je tedy potřeba, když všechno už obsahuje násilí, třídní boj, to tady je. Otázka té výchovy, výchovy muži a chlapci a vzdělání. Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilí atd. Ono to vypadá pěkně, ale kdo to pak bude vymáhat, to se dozvíme už teď podle těch zpráv GREVIO. Takže to je další věc. Strany zajistí, učiní, a ta nadnárodní organizace GREVIO, která je monitorovací a je tedy patnáctičlenná a mám pocit, že je tam 12 žen asi a tři muži, jestli se nepletu, nebo 11 a 4, ale určitě je tam převaha tedy těch žen, tak ta bude spolupracovat s našimi nevládními organizacemi. To je jeden z mnoha důvodů, proč tedy počítají i s tou finanční podporou, protože budou monitorovat, sbírat data, to všechno tam obsažené je. Nebezpečí tkví v tom, že se nám prakticky začne vytvářet tím, že to GREVIO a to, že ta nadnárodní úmluva se stane součástí našeho právního řádu a bude vymahatelná právně, tak vytvoří paralelní právní systém. A to považuji za zásadní problém, ale objevuje se to v článcích 5.2 článek 8, článek 9, článek 13, článek 29, článek 55. Hrozí nám antidiskriminační žaloby podle článku 4.3. O té výchově dětí tady zaznělo, to je otázka, co potom bude vnímáno jako týrání dětí, pokud to bude třeba, to, že je rodiče nebudou chtít pustit na nějaké genderové vzdělávání. Zákaz smíru tam obsažen je, v článku 48 zákaz smírného řešení a mediace i pro ty oběti domácího násilí. Otázka azylu v článku 60, to je velmi snadno zneužitelné včetně zákazu vyhoštění a návratu do té původní země, protože jak tam se bude prokazovat tzv. genderově podmíněné násilí, je těžko říct. Tak. To bychom tady měli paralelní právní systém. My jsme tady pořádali s panem kolegou, panem místopředsedou Oberfalzerem seminář, jehož záznam máte všichni k dispozici. Mohla bych přečíst celý ten záznam, ale nicméně proběhnu to trošku rychleji. Vystoupila zde např. paní JUDr. Marica Pirošíková, bývalá zmocněnkyně Slovenska před Evropským soudem pro lidská práva. Na Slovensku neratifikovali tuto Istanbulskou úmluvu z toho důvodu, že mají v Ústavě definici manželství jako svazku muže a ženy, a tedy je Istanbulská úmluva v rozporu. Dále upozornila a podobně jako v tom Bulharsku, k tomu se ještě dostanu. Dále upozornila, že také účinnou ochranou obětem zabezpečení na mezinárodní úrovni je Evropský soud pro lidská práva, který z článku 2, 3, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zformuloval významné pozitivní závazky státu, pokud jde o účinnou ochranu obětí domácího násilí či sexuálního zneužívání, jako i ve vztahu k jejich náležitému vyšetření. Vzhledem k tomuto uvedenému je ratifikace Istanbulské úmluvy nadbytečná. Pan Antonín Stanislav, náměstek ministra spravedlnosti hovořil o tom, co už tady zaznělo, že český právní systém má už dostatečné zákonné úpravy. Věřím tomu, že se tady pak vytahují ty konkrétní nějaké příběhy, o kterých my nic nevíme, ale to není práce zákonodárce v tuto chvíli. Jedinou novinkou, kterou Úmluva obsahuje, jsou prvky tzv. genderové ideologie. Ona totiž ta Úmluva zní jako Úmluva o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nicméně to je pouze malá část celé té Úmluvy, zhruba 30 %. A maximální a většinová část se právě týká zavádění genderové politiky nebo genderové ideologie. Harald Christian Scheu, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy, uvedl, a to jsem tady říkala, že je třeba vzít na vědomí, že závazným textem je anglická nebo francouzská verze Istanbulské úmluvy, nikoliv český překlad. K tomu se ještě dostanu, to se přesně týká toho pojmu gender, který v jednom překladu máme 16x, v jednom 3x, 5x, někdy vůbec, takže se musíme vrátit k té původní platné anglické verzi. Vysvětlím. Předseda Nejvyššího správního soudu pan Karel Šimka upozornil na to, že přijetím mezinárodní úmluvy se Česká republika bude muset připravit na praktické důsledky přijetí takovéto smlouvy. Státu vzniká povinnost smlouvu dodržovat, smlouvu naplnit zákony, administrativou, činností a přístupy. Pojmy, které mají nějaký vnitrostátní význam, se mohou v důsledku smlouvy měnit a posouvat. Pojmy jako rodina, pohlaví, manželství se mohou v důsledku takové smlouvy posouvat k jiným výkladům. Před podpisem smlouvy je třeba si v plné vážnosti uvědomit, že se nepodepisuje pouze text, ale též významy a překlady, tedy smysl toho textu, a ty se stanou právně závazné. To souvisí s tím gumovým návrhem vlastního textu, co jsem tady říkala. A pojem gender už neznamená biologické pohlaví. S tím se tady žongluje. Jednou to pohlaví je, podruhé to pohlaví není, je to sociální konstrukt, tak co to tedy je? To nám nikdy nikdo neumí vysvětlit. Podle Jakuba Kříže, advokáta a vysokoškolského pedagoga je překročení nějaké rozumné hranice mezi neutrální i právní regulací a vynucováním specifického či ideologického pohledu na svět. Zmínila jsem tady bulharský Ústavní soud, který dospěl k závěru o neslučitelnosti Istanbulské úmluvy s bulharskou ústavou. Bulharský Ústavní soud především poukázal na skutečnost, že v Úmluvě vedle sebe autonomně existují dva odlišné koncepty. Biologické pohlaví, tedy sex, a gender, neboli rod, který je determinován subjektivním vnímám. Úmluva vede k možnosti volné autonomní sebeidentifikace vlastního pohlaví a zabezpečení celkového právního uznání změny pohlaví ze strany státu. A kdo pak tedy bude ta zranitelná skupina a jak se jí dotkneme tou diskriminací, to už tady zaznělo, protože my ani nebudeme vědět, k čemu se ta osoba přihlásí. Společnost ztratí schopnost rozlišovat mezi mužem a ženou. Pak jsou tady ty zprávy z GREVIO, tady už něco zaznělo, především tedy GREVIO kritizuje rozdělení klasických rolích v rodinách a nebo kritizuje tedy mýtus romantické lásky, která může vést k násilí také. Posouzení věrohodnosti názorů, jestli se ratifikací Istanbulské úmluvy zavazujeme pouze k nějakým částečným opatřením eliminujícím násilí na ženách anebo přijímáme za svou celou ucelenou myšlenkovou soustavu, která má ambici vykládat společenské vztahy v kategoriích třídního boje, je potřeba si toto uvědomit. To souvisí také s tím, že se žena prohlásí za muže, muž prohlásí za ženu. Ve Francii mají již 10 let ratifikovanou Istanbulskou úmluvu, násilí tam roste, k ničemu to tedy nebylo, ale problém je v tom, že zrušili kategorie muž, žena a v podstatě tam mají osoba, osoba, a ty ženy ani tu specifickou ochranu už proti násilí tedy z toho důvodu nemohou mít. Tak. A ještě taková drobnost, taková poznámka, protože jsme tady včera debatovali o tom, jak závazný je ten pojem gender, když to tedy tak všechny zajímá, tak je důležité to, že podle zprávy Benátské komise bylo psáno na dotaz Arménie, jestli musí ten pojem gender vložit do právního řádu. Tak to bylo takové zajímavé, protože ten pojem gender, tady píše odpověď: Pojem gender je v Istanbulské úmluvě obsažen.
To potvrzuje stanoviska benátské komise. A protože istanbulská úmluva bude ratifikovanou mezinárodní smlouvou, bude mít aplikační přednost před zákonenem. Istanbulská úmluva tedy bude pro obor českého práva s pojmem gender operovat. Benátská komise doslova uvádí:
„Istanbulská úmluva sice obsahuje definici pojmu gender, nevyžaduje sice, aby smluvní státy tomu definici zavedly do svého právního řádu, slouží spíše státům, které jsou smluvní stranou úmluvy jako nástroj pro výklad, lepší pochopení a lepší uplatňování ustanovení istanbulské úmluvy, jinými slovy státy nejsou povinny samotný pojem, tedy slovo gender zavést, ale jsou povinny po obsahové stránce zavést to, co z jeho užívání vyplývá v autentické jazykové verzi smlouvy,“ tedy v té anglické nebo francouzské. Stanovisko benátské komise také uvádí, že istanbulská úmluva operuje s pojmeme genderové identity, kam zahrnuje také non-binární, transgender a transsexuální osoby. Benátská komise také uvádí, že ratifikace smlouvy je svrchovaným aktem státu, co znamená, že stát se může svobodně rozhodnout, zda smlouvu ratifikuje, či nikoliv. V důsledku toho být vázán jejími závazky. Je rovněž svrchovaným aktem státu zvolit si typ vztahu, který chce vytvořit mezi svým vnitrostátním a mezinárodním právním řádem. To jest, jaký status bude mít smlouva v rámci vnitrostátního právního řádu, jakmile bude ratifikována. My můžeme dodat, že v České republice je již vztah mezi mezinárodní smlouvou a vnitrostátním právem vyřešen Ústavou, podle níž má mezinárodní smlouva aplikační přednost před zákonem. Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, násilí na ženách, na všech zranitelných jednotlivcích je jistě třeba řešit v rámci našeho právního řádu a dále kultivovat a spolupracovat, to je všechno v pořádku, ale tento dokument je protkán tím pojmem gender, co vlastně obsahuje a co chce prosadit. A proto velice varuji před jeho ratifikací.
Videozáznam:
Senátorka Jitka Chalánková: Já jenom asi dvě věty. Chtěla bych tady zareagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana předsedu. Myslím si, že jsem se skutečně poctivě snažila tady vysvětlit ten vlastní text úmluvy a ty další souvislosti, které i s tou důvodovou zprávou tvoří jeden celek. Právě proto, že ta vlastní úmluva je taková gumová. Ale tím, že ji budeme ratifikovat, stane se okamžitě součástí našeho právního řádu. Pokud by ji ratifikoval pouze pan prezident, neměla by přednost před našimi zákony. Pokud dojde k ratifikaci v parlamentu, má automaticky přednost před našimi zákony. A pak nastane vynutitelnost toho práva podle těchto zákonů. Snažila jsem se to tady vysvětlit.
Videozáznam: