TISKOVÁ ZPRÁVA
Eva Michaláková se ve Štrasburku odvolá.
„Záleží mi na pravdě. Udělám to kvůli sobě i dalším rodinám.“
Praha, 7. února 2022: Eva Michaláková ve Štrasburku požádá o to, aby její žaloba
proti Norsku byla postoupena k Velkému Senátu Evropského soudu pro lidská práva
(ESLP). Českou vládu požádá o další součinnost a podporu. „Žádný papír od soudu
už nespraví naše zničené životy. Odvolání ale podám, protože mi záleží na pravdě.
Udělám to kvůli sobě i dalším rodinám,“ uvedla ve svém prohlášení Eva Michaláková.
Soud ve svém formalistickém rozhodnutí zcela ignoroval vyjádření a důkazy žaloby,
které mu Eva Michaláková s podporou České republiky doložila, a bez jakýchkoli
pochybností převzal veškerá tvrzení Norska. Soud se vůbec nepozastavil nad tím,
že norská vláda opět nevysvětlila, proč byly děti rozděleny do dvou pěstounských
rodin. Především se ale soud obrátil proti svým dřívějším rozhodnutím. S klíčovými
otázkami se vypořádal velmi překvapivě – akceptoval rozhodnutí Norů natrvalo
oddělit děti od vlastní rodiny s minimálním a posléze nulovým kontaktem, přestože
odpadly důvody pro takový krok, a nepozastavil se nad argumenty „dítě si zvyklo
u pěstounů“. Soud se také bez dalšího zkoumání postavil za trestání rodičů, kteří se
rozhodli své příběhy zveřejnit.
„Rozhodnutí ESLP přináší několik zcela nových principů, které nekorespondují
s dosavadní praxí soudu, případně soudem nebyly dosud řešeny, a proto stojí za to
podat žádost o postoupení stížnosti Velkému senátu. Jak otázka možnosti
zastoupení dětí v řízení rodiči, tak otázka medializace jsou natolik zásadní, že by je
podle našeho názoru měl posoudit Velký senát a ne pouze užší skupina několika
soudců,“ řekla advokátka rodiny Dora Boková. Konkrétní důvody k předložení návrhu
na postoupení kauzy k Velkému Senátu shrnuje následovně:
Odmítnutí stížnosti podané za nezletilé z důvodu střetu zájmů na straně matky
– máme za to, že je v rozporu s dosavadním přístupem soudu.
Rozhodnutí soudu vychází výhradně z tvrzení norské strany, která jsou brána
jako daná. Soud například bez dalšího cituje jedno z prvotních rozhodnutí norských
orgánů, podle kterých se měla matka dopouštět násilí, přestože měl k dispozici
lékařské zprávy, zprávu policie, výpovědi, doklady o bezúhonnosti matky i pozdější
rozsudky, které to jednoznačně vyvrátily.
Soud se vůbec nepozastavil nad tím, že norské orgány samy nejdříve vážně
uvažovaly o vrácení dětí do péče matky a teprve po jejich rozmístění
do pěstounských rodin na jaře 2012 názor náhle změnily a začaly bez přesvědčivého
vysvětlení mluvit o tom, že pěstounská péče bude dlouhodobá.
Soud bez bližšího komentáře akceptoval, že matce byla odebrána rodičovská
práva za zveřejnění případu v médiích. Vůbec neposoudil, kde je hranice práva
rodičů bránit se bezpráví veřejně a nevzal v potaz – navzdory důkaznímu materiálu –
ohleduplnost, se kterou matka o svém případu informovala (k médiím více níže).
„Rozsudek je překvapivý pro všechny zúčastněné, asi i včetně vítězů, a vzbuzuje
otázky nejen právního, ale i politického charakteru. V tuto chvíli nevíme, zda jde
o konec řady zatím 14 rozsudků odsuzujících Norsko – na stole jich má soud ještě 21
– nebo o exemplární exces,“ říká právník a člen Petičního výboru Pavel Hasenkopf.
Podle něj štrasburský soud akceptoval norský zákaz mediální kontroly Barnevernu
a vůbec nevzal v potaz veřejný zájem na veřejné kontrole toho, co se děje v zákulisí
veřejných institucí. „Odvolání proto považuji za principiální záležitost. Má-li být údajně
ve prospěch nejlepšího zájmu dítěte potlačena svoboda slova a má-li Norsko zůstat
pro rodiče nebezpečnou a nepředvídatelnou zemí, nechť toto zásadní sdělení učiní
Velký senát Štrasburského soudu,“ doplňuje Hasenkopf.
Rozhodnutí Evy Michalákové se odvolat vítá senátorka Jitka Chalánková, která
norský systém péče o děti dlouhodobě kritizuje. „Rodiče se v Norsku po střetu se
sociální službou nemohou nikdy rehabilitovat. Přestože na začátku stojí vážná
obvinění a na konci zcela bezúhonní rodiče, kteří nejsou ani vyšetřováni policií, děti
zůstávají v pěstounských rodinách. Barnevern navíc svá obvinění staví na výsleších
dětí, často velmi malých a lehce ovlivnitelných prostředím, bez fyzických důkazů
a šetření v rodině. Zprávy, o něž se následně opírají rodinné soudy, sepisují
psychologové s vazbou na Barnevern a jejich závěry se často rozcházejí s realitou.
Ochrana dětí v Norsku se zvrhla v totální popření práv rodičů,“ komentuje
Chalánková.
Za pravdu jí dává europoslanec Tomáš Zdechovský, který již několik let monitoruje
případy dětí odebíraných norským Barnevernem rodičům nejen z Norska: „Tu lavinu
spustila Eva Michaláková, když se v roce 2014 rozhodla promluvit o svém příběhu
veřejně, protože veškerá její předchozí spolupráce s Norskem selhala. Za uplynulé
roky jsme sesbírali obrovské množství materiálů, které prokazují výslovné lži
Barnevernetu ve vztahu k rodičům. Do očí bijící jsou například popisy schůzek rodičů
s dětmi, které se zcela rozcházejí s jejich faktickým průběhem, což mohou rodiče
dokázat nahrávkami schůzek.“
„Rodiče nemají možnost, jak se účinně bránit. Norské soudy vezmou v potaz jen
tvrzení pěstounů, že dítě mělo mít údajně po schůzce těžkou reakci, což se pak
i dává za vinu výhradně rodičům. Nikdo si nepoloží otázku, zda za negativní reakcí
není stres z odloučení či prostý střet s realitou, kdy dítě vidělo, že se k němu rodič
chová hezky a má ho rád, ač mu pěstouni třeba tvrdili opak,“ dává příklad
Zdechovský. Také podle něj je správné, že aktuální rozsudek ESLP nezůstane bez
odpovědi a věří, že ESLP umožní postoupit žalobu k Velkému Senátu. Zájem podat
své svědectví ve prospěch paní Michalákové podle něj projevili i rodiče, kteří už se
svou stížností ve Štrasburku uspěli.
ESLP doposud dal v kauzách proti postupům norské sociální služby rodičům
za pravdu ve 14 případech; prvním z nich byl známý rozsudek v případu Strand
Lobben (2019). Podle dostupných informací se však zatím žádné z dětí do vlastní
rodiny nevrátilo.
Eva Michaláková v příštích dnech také poskytne úřadům rozsudek českého soudu,
který jí loni se znalostí norských rozsudků svěřil děti do péče. Kontakt s dětmi Norsko
českým úřadům neumožnilo a veškeré informace tak České republice i po letech
zprostředkovávají výhradně úředníci norského Barnevernu.
„Budeme žádat českou vládu o to, aby v souladu s pravomocným českým rozsudkem
pokračovala v tlaku na Norsko s cílem umožnit matce kontakt se syny. Ti se
nacházejí neznámo kde,“ doplnila Chalánková.
Eva Michaláková nadále žije v Norsku a spolu se svým dlouholetým přítelem
vychovává jeho dceru. Pracuje jako asistentka ve školce a věnuje se mimo jiné
dětem se zvláštními vzdělávacími potřebami. Ona i její synové jsou čeští občané.
Petiční výbor na podporu rodin postižených Barnevernem tímto děkuje médiím,
že o kauze dlouhodobě informují objektivně, v souvislostech a s respektem k dětem.
Tuto citlivou hranici překročil v minulosti pouze publicistický pořad 168 hodin a jeden
okrajový zpravodajský server, jejichž redaktoři pravděpodobně cíleně přispěli k tomu,
že Evě Michalákové byla v Norsku odebrána rodičovská práva za medializaci
případu. Vzhledem k aktuálnímu rozhodnutí ESLP rodina v této věci zvažuje právní
kroky.
Právní zástupci rodiny také vyzvou k veřejné omluvě psychologa Jeronýma Klimeše
za jeho slova pronesená v Českém rozhlase, podle kterých paní Michaláková
pohlavně zneužívala a týrala děti. Z rozsudku Štrasburského soudu ani norských
soudů nic takového nevyplývá. Podle právníků Eva Michaláková mediální spekulace
většinou přechází, tvrzení psychologa Klimeše však překročila únosnou mez a nelze
je nechat bez reakce.
Vyjádření Evy Michalákové:
S rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva nesouhlasím.
Měla jsem krásné a zdravé děti, když si pro ně v roce 2011 přišli do školky. Více než
rok jsem žila ve víře, že se jedná o nedorozumění. Udělala jsem všechno, co po mě úředníci
Barnevernu chtěli. Věřila jsem v pomoc českého státu, ale dlouho jsem se jí nemohla dovolat.
A věřila jsem ve spravedlnost. Očistila jsem se od všech obvinění, a přesto jsem se dál musela
bránit účelovým zprávám Barnevernu.
O svých dětech už roky nic nevím. Jen kvůli nim v Norsku zůstávám. Chci, aby
věděly, že jsem je nikdy neopustila. Doufám, že vyrůstají u hodných lidí a vede se jim dobře.
Roztrhli nás na příliš dlouho dobu, a proto se na cestu domů budou muset jednou vydat sami.
Z vlastního rozhodnutí a až to sami budou chtít. Dveře budou mít stále dokořán.
Žádný papír od soudu už naše zničené životy nespraví. Odvolání ale podám, protože
mi záleží na pravdě. Udělám to kvůli sobě i kvůli dalším rodinám, kterým Norové odvedli
děti, očernili a ponížili jejich rodiče a vzali jim možnost se bránit.
Myslím na své přátele na Slovensku. Štrasburský soud jim dal částečně za pravdu
a oni budou nyní v Norsku znovu bojovat za vrácení své dcery. Mají ještě šanci, že se svou
malou prožijí alespoň část jejího dětství.
Děkuji z celého srdce všem, kteří mně a ostatním rodinám pomáhají a jsou nám všem
oporou.
Eva Michaláková